jméno: heslo:
Warning: Illegal offset type in unset in /DISK2/WWW/sherpaclimb.net/www/mysql.php on line 78
Kohoutí hřeben
Autor: Mamut17.září 2011

Tento víkend jsme s Rošou využili toho že naše holky s dětmi byli u nás na chajdě a tak jsme z Francitova vyrazili na sobotu do Jizerek. Kdo znáte lezení v Jizerkách tak víte že věže jsou roztroušeny v temných bučinách , lezení je drsné jako je drsná žula na skalách. Cesty po většině dělali pískaři , takže nehledáte nýtky , ale spárky na – přítele, vklíněnce, uzlíky…a když už nejde, tak opravdu najdete kroužek z roku raz dva a jste šťastní.



U jediného kroužku v cestě...

Měl jsem už dlouho vyhlídlý Kohoutí hřeben v oblasti Paličníku. Je to monumentální cca 120 m dlouhý hřeben ve svazích Paličníku, přímo pod nim je nádherná věž Supí hlava nad ním Palička a Paličník – parádní lezení na pohodovej den.Takže tři parádní věže a hřeben přímo za sebou.

Přístup je asi nejpohodlnější z Paličníku, ale je nejdelší po zelené a modré, žluté na Paličník a přímo dolů do údolí a hnedle narazíte na konec hřebene. Z druhé strany od Bartlovy boudy po žluté až na Paličník a stejným způsobem k hřebeni. Podle mě nejlepší a nejrychlejší , ale nejhorší cesta je jít přímo nahoru od Snědé ( za druhým mostkem od Snědavy necháte auto na lesáckém parkovišti – odkládací plocha pro kmeny ). Valíte přímo nahoru smrkovým lesem a když končí tak mírně doleva do bučin až stanete přímo pod údolními plotnami Supí hlavy. Pokud nepolezete na Supí hlavu tak za ni z náhorky už uvidíte mohutný začátek Kohoutího hřebene.



Roša dolézá na konec cesty.

Prvovýstup na Kohoutí hřeben udělal v roce 1924 Rudolf Kauschka jeden z nej. lezců kteří u nás působili mezi válkami a kteří dělali výstupy z kterých se nám tají dech – lezl jsem několik cest o něj a klobouk dolu to co tito pánové dokázali na písku, žule a v horách. Pro mě osobně je to jeden z mých velkých lezeckých vzorů. Kohoutí hřeben ( Hřebenová cesta ) je obtížnost V ( Jizerská ) čekejte 3 cca 30 metrové délky s jediným postupovým kroužkem v cestě , s jednou skobou – pravděpodobně od prvovýstupů ( je asi 10cm od kruhu – lehce přehlédnutelná ) jinak vše na vlastním. Něčekejte že budete zakládat po metru , odlezy jsou od nejistého friendu nebo vklíněnce tak 6 -7 m někdy i více, ale štandy jsou tutové balvany v sedlech hřebene mezi délkami. Kauschke píše…obtíže se tak stupňovali, že jsme si museli sundat své lezecké okované boty a lézt naboso… Mimo první délky která je takovou temnou nástupovou rampou, ale dále hezkou stěnkou výlez do druhého sedla, očekávejte další dvě délky rajbas ,ale nádhernej – krásná expozice, lezete po ničem – tedy po ostré jizerské žule občas založíte, prostě paráda.



Krásně je vidět poslední délka Kohoutího hřebene- rajbas, rajbas, rajbas...

Ne nadarmo se říká že Kohoutí hřeben je jedna z nejhezčích cest Jizerských hor. Ze hřebene se schází, takže knížka je umístěna asi ve ¾ poslední délky.



Palička.

Tuto cestu a vůbec celé lezení v Jizerkách všem doporučuji. Kdo má rád trochu chození mezi věžemi, tahání plnýho báglu po horách, prodírání se temnými bučinami, tak to je pro něj, prostě lezení po staru.

Mamut



 Zpět na seznam článků

Webmaster - Pavel Trnka  CSS - Michal Kutil