jméno: heslo:
Warning: Illegal offset type in unset in /DISK2/WWW/sherpaclimb.net/www/mysql.php on line 78
Silvestrovské Tatry
Autor: Azáro31.prosince 2015

Prolog

„Táák tu máme Silvestra. Huráá. Z nohy mám kus ledu! Neznám nic lepšího než na Silvestra mrznout na Štandu.“
„Já nemrznu.“ (Mrak)
„Mrak má péřovku. Marek nemá péřovku.“
„Mrak má skelety. Marek nemá skelety.“
„Mrak má teplý zimní spacák. Marek.. nemá teplý zimní spacák!!!“

19:00 Maziho samomluva na štandu.

Jak to začalo

Náš pokus o zdolání části hřebene Vysokých Tater začal asi takto - ve snaze smysluplně zužitkovat den a půl zbývající dovolené jsem zkusil na Maziho – „Hej, brácha, co vyrazit na Silvestra do Tater?“ Mára mírně překvapil slovy „Jo, můžem.“ Doufat, že to tak skutečně dopadne je v případě Maziho ještě předčasné, ale pro strýčka příhodu jsem obvolal pár chat, jestli ještě nemají dvě volná místa. Dva se přeci vždycky vmestí, no hej? Nevmesti. Marná snaha, všude plno. Spíše ze srandy, než doopravdy zkouším na bráchu náhradní variantu – „A co vyrazit na vícedenní přechod?“ Mára si bere čas na rozmyšlenou a za necelou půlvteřinu odpovídá - „ale jo, jen si budu muset něco popůjčovat.“ Hozenou rukavici nemůžu nechat ležet, tak během chvíle pořizujeme jízdenky s odjezdem 30.12. ve 14hod a návratem 3.1.2016 v sedm ráno. Den a půl dovolené beze zbytku vyčerpán.




Účastníci zájezdu.


Takový ambiciózní plán se pochopitelně ututlat nedá, takže za chvíli se o slovo hlásí veliký milovník Tater - Martin Leníček (zástupce HO La Scala), po sléze následován nemenším borcem, srdcařem Ondřejem Řípou. Náš plán zviklá i Mraka (HO V.N.O.), který tak zabalí své alpské plány a naváhá přifrčet rovnou z Glockneru.

Cesta

Vánoce prosviští a než by se jeden nadál, sedíme v Leo expressu směr Poprad. V baťohu si (kromě lezení) neseme jedny náhradní spodky, spacák, karimatku a ždárák. Nějaké vaření a po vzoru skutečných expedic – nutričně bohatou - lyofilizovanou stravu (Mimochodem - věděli jste, že doporučené množství plynu pro dvě osoby je v zimních podmínkách jedna bomba na den? Ne? Já také ne.) Na dně máme navíc každý plavky, abychom se náležitě odměnili nedělním termálním kúpaliskem v Popradě.

Plánováním jsme se moc nezatěžovali. Cíl byl jediný - pořádně si to užít, vyzkoušet lezení v plné polní a v zimních podmínkách. Střízlivět jsme začali až dopoledne před odjezdem. Po pročtení pěkného článku o 14denním přechodu hlavního hřebene a shlédnutí nějakých fotek jsme pochopili, že to taková sranda nebude. Narychlo měníme plán a namísto na západ, míříme na východ (viz popis dále). O skromnosti však nemůže být řeč, neb na mapě se prstem jezdí snadno. Dle našeho „kruto-rychlo-plánu“ píše Martin na horskou službu (to aby se nás nevydaly v noci sundávat z hřebene) náš itinerář:

  • Čtvrtek: nástup na Polský hřeben a přes Vých. Vysokou a Divé veže do sedla za Svišťovým štítem
  • Pátek: Přes Javoráky, Ostrý štít a Širokou vežu
  • Sobota: Malý a Velký Ladový štít, Sněžný štít a Baranie rohy
  • Neděle: Přes Pyšné štíty na pivo na Lomničák. Sestup, Poprad, termál a domů.
Z horské služby nám obratem odpovídají, že ok, ale že podmínky su tvrdé, a že během dne 4 lidi zahynuli. To není zrovna povzbudivý start výpravy.

Po příjezdu zjišťujeme, že v Popradě, ani ve Smokovci žádný sníh neleží. Maximálně tvrdý led. Hlášeny jsou holomrazy (teploty kolem -15Celsia) a po cestě příjemně vytopeným expressem (Nový rok jsme museli zapít už ve vlaku) nám mrzne úsměv na rtech. Bez hrdinských řečí bereme za vděk ubytovnou v Dolním Smokovci (vlastně Staré lesné – jj, mýlit se je lidské) s plánem vyrazit brzy ráno vlakem do Polianky a hurá do kopců. Zde bych mírně odbočil – většího úspěchu celé expedice bychom zajisté dosáhli, pokud bychom nevyměkli a ještě téhož dne vystoupali až k Sliezkému domu. Ale jak již bylo řečeno, cesta byla cíl.




Pohle z Východné Vysoké.


Čtvrtek

Ujel nám vlak. Po nekonečné asfaltce dupeme ve skeletech do Starého Smokovce. Bereme další električku a za rozbřesku si to šineme ledovým chodníkem na Slizáč. Máru neopouští naděje a ptá se náhodných kolemjdoucích, jestli by nám neprodali něco plynu. Neúspěšně. Na chatě dáváme lehké osvěžení a pod modrou oblohou si vesele vykračujeme vzhůru na Polský hřeben. Kocháme se výhledem na Tatry a užíváme sluníčko, které se už pomalu sklání k horizontu. Inu krátké dny a dlouhé noci. Pohled na hřeben z Východné Vysoké nám bere lehce vítr z plachet. Dramatické věže nevypadají na žádný choďák. Jsou dvě hodiny odpoledne, tj. zbývá nám tak dvě hodiny světla. Střídmě odhadujeme, že celý hřeben nedáme a počítáme s bivakem pod Prielomem. O dvě hodiny později visíme ve stěně, cca 200m nad dolinou a snažíme se kyvadlovým traverzem dosáhnout sedla. V pěti lidech je na štandu docela zábava, takže si během mrznutí vyprávíme o přednostech jednotlivých pěřovek. Nocujeme pod Prielomem. Brácha zkouší přivést zmrzlé nohy k citu (jediný z nás nemá duplexy) a namísto rachejtlí zíráme na hvězdnou oblohu. Zkrátka horská romantika.




Sem tam se i lezlo.


Pátek

Nebylo to tak zlé. Zima sice byla, ale nějak jsme se prospali. V zájmu úspory plynu (a záchrany Maziho prstů) míříme na snídani na nedalekou Zbojandu. Pro jistotu vyrážíme s bráchou napřed, aby nám Martin svou hrou „chata vyhořela“ neudělal čáru přes rozpočet. Skromně posnídáme, nabereme horkou vodu a decentně přeskočíme 5/6 věží, které byly původně v plánu.

Volíme nástup do Priečného sedla, odkud se snadno vyhrabeme až na Širokou vež. Z ní se lehkým lezeckým terénem přes dvě menší věžičky dostáváme do Sedielka. Kochám se krásou Tatranských dolin a náladu mi nezkazí ani 1kg šutr, který mi přistane za krkem a pošle mou helmu do věčných lovišť. Stejně se mi nelíbila.

Ještě za světla sestupujeme k Modrému plesu, kde se západem slunce vaříme, chystáme bivak a s nastupujícím mrazem lezeme do spacáků. Docela nás v hluboké tmě překvapí, že je asi 17hod.




Pozdrav slunci.


Sobota

Ta noc byla sakra dlouhá. Sakra dlouhá. Teplota musela padnout o dost níž, než tu předcházející noc. Jinak nevím... Čtvrtinu noci jsem se klepal zimou, posedával, snažil se zmenšit otvor do spacáku a styčnou plochu s karimatkou. Při tom jsem závistivě pozoroval Mraka na jeho královském lůžku z 6cm náfuky a 12-ti stovkovým Sirem. Krom Mraka zvládl noc bez stížností ještě polárník Martin. Jen co slunce olízlo naše namrzlé spacáky, začalo být lépe. Děláme vodu ze sněhu, vaříme snídani a chystáme se na další túru. Na dnešní den vyšla moc pěkná část. Od Modrého plesa vystoupáme na hřeben Pfinnovy kopy, odkud stoupáme na Malý Ladový štít. Cestou zdoláme pár lezeckých úseků. Nic těžkého. Nahoře jsme poměrně brzy. Navázáni na lano společně postupujeme k Velkému Ladovému štítu. Opět krásné a snadné lezení. Výhledy parádní, slunce hřeje. Z plánovaného úseku vynecháváme údajně obtížný Sněžný štít a sestupujeme pod Baranie rohy. V rámci zachování drsného nádechu akce, neustupujeme před třetím bivakem a hrdinně zalézáme do spacáků i na třetí noc.




Hore zdar na Velkem Ladovem.


Neděle

Neděle se nese ve znamení pohody a odpočinku. Po další 13hodinové noci, kdy jsme spali tak polovinu, se svižně vyšplháme do Baranieho sedla, s úsměvem koukneme na skalnatý hřeben k Lomničáku a sestoupíme na snídani na Brnčálu. Brnčála provoněná vánoční výzdobou je neskutečně příjemná, setrváme na kafíčko a po turistickém chodníku se vydáme do Laviny na pivo a na halušky. Závěr dne se snažíme zkrátit pobytem v koupališti a dvojitou večeří v Haligandě. Cestou do Popradu zjišťuji malý detail na mé a Maziho jízdence, kde namísto lehátka je vytištěno jen prosté [rezervace]. „Inu, těch 7 hodin v sedě přeci vydržíme. Pořád lepší než bivak. No ne?“ Vlak jel nakonec 11 hodin. Kousek za Popradem jsme shodili trolej a zůstali zavření 4 hodiny ve vlaku bez topení. S tím si však péřovka poradila už bez problémů.





Závěr

  • Plyn nakonec stačil, ale z láhve se mu moc nechtělo. Občas bylo třeba nahřívat bombu nad plamenem jiného vařiče.
  • Základem je kvalitní karimatka.
  • Ve ždáráku je chvíli tepleji, ale brzy se začne srážet vlhkost a komfort jde rychle dolů.
  • Kluci, co to přešli komplet, jsou fakt borci!

Díky všem za parádní silvestrovskou akci!
Azáro


 Zpět na seznam článků

Webmaster - Pavel Trnka  CSS - Michal Kutil