Cesta tam Praha – Salzburg – Kitzbühel - Kals am Grossglockner – placená silnička na parkoviště u chaty Lücknerhaus (mýto ještě nevybírali, prý až od konce května... cca 8 €). Parkoviště je v 1918 m. n. m., v létě se vyplatí si zaplatit, ušetří to dlouhý nástup z Kalsu. Cesta na chatu Stüdlhütte - první třetina pohoda, druhá hnus (prašan s ledovou krustou, boření se po kolena, místy po pás)... V těchto podmínkách cca 5 hodin, nějak jsme nepočítali s prašanem.

Grossglockner - pohled od parkoviště u Lücknerhausu

Ubytování na chatě Stüdlhütte - matrazenlager 9 € (pro manželky 4,50 €) na AV i ČHS průkaz. Pokoje nádherný velký, kam se hrabou povaly v Tatrách.

Teawasser (horká voda na čaj) 1,80 €/l

Pivo 3,30 €

Vyvezení báglu nákladní lanovkou 4 €/ks

Tekoucí voda není v zimě k dispozici - pro vaření rozpouštět sníh, čištění zubů – voda v kanystrech v umývárně, záchody v přízemí 3ks na celou chatu + pisoáry (ráno docela přetlak).

Docela jsme tam byli za socky... aneb snow párty při svíčkách :o)

Vařili jsme venku před chatou, najednou bušení na okno, tak stál kuchař a hrozil nám a smál se... Ignorovali jsme to a rozpouštěli sníh dál. Najednou se rozrazili dveře v nich kuchař a nese velkou mísu, postavil ji u nás. Byla plná polévky, za chvilku přišel znova, podává nám talíře, chleba a lžíce a ať si dáme. Po chvilce přišel chatař s dvěma svícema a zapíchl nám je tam do něhu a popřál dobré chuti... Trochu jsme se zdráhali, ale oni ať si dáme v klidu, že by tu polévku jinak vylili. Zbyla od večeře a oni to nesmějí skladovat, byla výborná mušlová...

V pátek jsme vstali cca v 5,00. Část věcí jsme nechali na chatě, dá se půjčit skříňka, záloha na klíč 10 € (vracejí v plné výši, za půjčení nic nechtějí), chtěli jsme bivakovat na chatě Erzherzog-Johann-Hütte. Kuchyň je otevřená od 6,00.

Ráno nastupujem pod stěnu, teplota -10°C, nárazový vítr, prašan po kolena... zjišťujem, že to bude boj

Chata Stüdlhütte je ve výšce 2801 m. n. m., nástup je na Luisenscharte, převýšení 463m. Píšou to na dvě hodiny, šli jsme to tři a půl. Cesta stejná jako předešlý den - prašan s ledovou krustou a bořili jsme se, docela mrzlo -10 až -12°C, foukal nárazový vítr, nebe bez mráčku.

Panorama... kam oko dohlídne samej kopec... mít alespoň kousek v Čechách :o)

Pokud člověk na chvilku sundal rukavice, hned omrzaly ruce. V půlce cesty na nástup nás vystřídali v prošlapávání Slováci, které jsme na chatě potkali. Prvních několik délek se dá jít bez lana... pohodovej choďák.

Místo činu... hřeben Stüdlgrat

Na vlastním Stüdlgradu jsme se pletli v sedmi lidech (dvě dvojky – my a jedna trojka – Slováci), tím pádem jsme byli dost pomalí. Asi v 15,00 se radíme, jestli jít dál nebo se vydat na ústup... Rozhodli jsme se pro pokračování. Chvilku po té na nás volá Mamut, že Zdenda má něco s kotníkem, ale že jdeme dál a po chvilce že to nepůjde a že ho spustí k nám na štand.

Spouštíme Zdendu... jak je ten balvan za Mamutem, tak na něj přistával vrtulník

Slanili jsme dvě délky a Zdenda zjistil, že se na tu nohu nemůže pořádně postavit. Zavolali jsme vrtulník a poslali Zdendu do nemocnice. Sestup na chatu nám trval asi tři hodiny... naše ranní stopy už nebyly vidět.

Na chatě jsme zabalili všechny věci a sestoupili jsme na parkoviště k autu a jeli do Lienzu do nemocnice pro Zdendu, dojeli jsme tam v 23,30.

A pak že Zdenda není invalida... koukněte na tabulky na dveřích :o)

Trochu dlouhej den, první odstavný parkoviště bylo naše. V sobotu už jenom cesta do Prahy. Tak to je asi v kostce vše.

Luděk

Více fotek ve fotogalerii

Email od Zdendy.... jak závěr akce viděl on

Ahoj všichni.

Vidím, že po shlédnutí fotek z našeho výletu na Grossglockner jsou někteří lační po informacích, co se tam vlastně stalo. Pokusím se tu tedy stručně celou situaci popsat. Nebylo to nic dramatického, jen jsem pri lezeni v mačkáchch skočil do sněhové závěje a levou nohou jsem trefil skalní schod, který nebyl vidět. Mamut to pár minut přede mnou na prvním v pohodě skočil, prostě smůla. Asi 90 metrů jsme ještě proslaňovali ze skal na otevřený hřeben. Vlastně, abych to upřesnil, první délku slanili kluci. Já jsem se tak nějak spouštěl po laně a kolenama přitom drhnul skálu, o levou nohu jsem se nemohl opřít. Byl to takový zvláštní styl, v podstatě jsem se nohama napřed plazil po skále závějema sněhu. Kdyby to někdo natočil, asi by to byla dobrá groteska. Druhou délku jsem pokračoval ve svém stylu slanění a vyzkoušel jsem při tom několik dalších variant pohybu na laně, žádná mi však neumožnila jednoduchý pohyb, při kterém bych mohl šetřit zraněnou nohu (kluci pak sbalili lana a celou tu dýlku v pohodě sešli). Tak jsem uznal, ža na chatu a pak k autu se po svých nedostanu a zavolali jsme horskou službu, aby mě z kopce sundali. Pak to bylo jednoduché. Přiletěl vrtulník, naložili mě a dopravili do nemocnice v Lienzu. Tam mi to ošetřili a v noci jsem jel s klukama autem do Prahy. Nohu mám teď v sádře, 6 týdnu na to nesmím šlapat. Jedná se o zlomeninu hlezenní kosti (talus) v levém kotníku.

Teď mě čeká minimálně ještě měsíc nečinnosti (z toho důvodu jsem byl nucen odřeknout Korsiku, místo mě pojede Čert), pak rehabilitace, když půjde všechno dobře. Doufám, že rehabilitaci budu provádět lezením a že už v červenci to bude v pořádku. Chtěl bych stihnout pískařskou sezonu v Ádru, s Mamutem tam máme velké plány. Začátkem podzimu bych se rád vypravil znuvu na Grossglockner, Stuedelgrat musíme dolízt.

Jinak počasí a sněhové podmínky jsou dobře patrné z fotek. Bylo krásně, všude sníh, sníh a sníh. Místama i metr nového sněhu. Už výstup na chatu byl dost náročný, pravidelně jsme se brodili po kolena sněhem, nebylo výjimkou, když jsme zapadli po pás. Musím ocenit výkon kluků, kteří poté co jsem před pátou odpoledne odletěl vrtulníkem do nemocnice, sestoupili na chatu, tam sbalili batohy, podělili se o mé věci a ještě večer sestoupili k autu, aby mě před půlnocí vyzvedli v nemocnici.

To je snad ve stručnosti všechno. Luděk to určitě ve svém tiskovém prohlášení popíše zase ze svého pohledu.

Zatím se mějte fajn a užívejte hezkého počasí k lezení. Trošku vám závidím, ale já to v létě doženu.

Zdeněk N.