Rodnou hroudu opouštíme v pátek večer. Německem a Rakouskem proplouváme za vytrvalého deště a už ve tři ráno rozhazujeme karimáti na osvědčeném parkáči v Nagu. Tam si nás po pár hoďkách zaslouženého spánku probudilo azúúrové nebe, slunce začalo pomalu olizovat konečky našich spacáků a prstíky svrběly. Vskutku příjemné probuzeni po celonoční cestě v dešti :-)

Posnídáme a mezitím do Naga dorazí snad celá střední Evropa..co naplat, teď už huráá na vápno ve složení Kač-Az, Ra-Voj, Mar-Jan a Jir-Jar - této sestavy se držíme až do pondělka, kdy Radanův koráb s posádkou Jir-Jar bere kurz severo-severo-východ.

Sobota: Lehké rozlezení v Nagu, padne i několik prásků, rychlá koupel v Gardě a nakonec porce gelata.

Neděle: Vstávat se nikomu nechce, obloha slibuje další krásný den. Okolo 11hodiny dojíždíme na narvaný parkoviště u slunečních ploten- o víkendu to tu nemá smysl , takže bereme čelem vzad. Kač-Az nebojácně nestupují do všemi oblíbené Renata-Rose : a zbytek mnohem moudřeji míří do Naga - sektore A. Večer si Vojta uvědomuje, že předpověď, kterou měl na úterý, je vlastně na pondělí a dělá se ošklivo.

Pondělí: Zataženo a fouká vítr, nastupujeme do "Slunečních" ploten. Raději volíme kratší cesty nebo jen první délky. Odpoledne slabě zapršelo a my se jdeme omrknout Red-Point. Večer stanujeme v olivovém háji v Massone, hodnotíme Underground a vybíráme cesty na další den.

Úterý: Zeus nám však nepřál a brzo ráno sesílá deštík. Když po lehkém kopanci do zad, vylejzám ze spacáku Markus s oVojtou už buší do převisů. Rychle balíme stan a než nám ztvrdne maglajz v pytlíku podrtíme pár krásných cest - do Massone se určitě musíme vrátit!

Renata Rossi

Objektivně: Už je to holka stará a především dole značně ..opoužívaná, přesto to za svých mladých let musela být kráska nade všemi. Impozantní stěna vprostřed města slibuje parádní výhledy.

Exponovaný traverz pod převisem ve 4 délce, kde jednou nohou stojíš na letitém keři a celý se musíš vyvěsit do převisu, rozbuší nejedno srdíčko. Po uklouzaném a nejištěném sokolíku ve třetí délce, nabízí tato dáma v 8m traverzu hned 3 nýty (dá se i háknout). Následuje první 6a délka, tentokrát v ukloněné plotně s nýty na pravém místě. Ve zbylých délkách jde většinou o mohutné sokolíky, ve stále kolmé stěně, s jištěním zaručeně lepším, než spáry v Ádru :-) Sestup je dlouhý, ale stačí ti sandále.
Mohu jen doporučit pro milovníky dlouhých sokolíků a pořádných výhledů
Nutností je matroš, hodí se větší vehementy hexy a friendy

Subjektivně - Po slizkém sokolíku ve 3. délce, do kterého jsem napřed vyhnal Káťu se slovy "je to 5b, na to máš!" a pak úplně jiným tónem "hlavně si do toho čoka moc nesedej a raději lez dolů," cvakám (s citelnou úlevou) kruh pod převisem. Abych trošku napravil své počínání, rozhodl jsem se poodlézt nad štand a zajistit těžší kyvadlový krok pod kruhem dalším jištěním. Cestou jsem nucen obhodit onen zvláštní stromek, jenž tolik vypomáhá v převislém traverzu.

Pokračujeme dále. S galantností, mě vlastní, beru na hrb náš 10kg bágl a lezu - chvíle odloučení od okolního světa (jen já a skála) - a jsem nad převisem a asi o 15 metrů vpravo. Při vytahování lana úspěšně utahuji smyčku kolem větvičky (co to asi bylo za strom) a lanem už nehnu - situaci však zvládám s klidem, fixuji lano a sleduji, jak Kačka dolézá s 10m průvěsem na TU větev. Botanik odpustí: následuje proces bičování, holení a skopávání lana ze stromečku (no, a přitom stačilo převázat se z konce lana na prostředek, spustit se dolu, odmotat lano, opět vylézt nahoru, dobrat a znovu se navázat).

Vše se povedlo a Káťa odhodlaně pokračuje dál. V převislém traverzu nabírá z nýtu náš 10kg bágl - pro malé obtíže jsem si jej cestou odložil (že ho pak nějak vytáhnu) a předvádí mi svou maximálku ve shybech se závažím.

Ve tři hodiny odpoledne už slunce tolik nepálí a jelikož po překonání převisu není cesty zpět, raději volíme ústup. Downwallujem přes tu příšernou přiškrcenou bonsaj na štand, označujeme den "blbec," cestu za "voblemzanou botanickou" a už se těšíme na pořádný kus pizzy v Arcu.

Az

Fotky najdete ve fotogalerii