Calanques

Pátek večer
Odjíždíme ve složení Radan, Pavel, Vojta a já. Cesta je dlouhá a celkem opruz. Naštěstí sem řídila naposledy u zkoušek v autoškole a kdo by stál o ten adrenalin, že? ;-) Takže můžu v klidu spát...

Sobota
Lehce po poledni dorážíme do cíle: 31, rue Enjouvin, Marseille. První zdání klame. Z venku „náš“ baráček vypadá celkem ošuntěle, ale vevnitř to jde.

Radan upadá do kómatu (pozn. red. jde spát), my ostatní vyrážíme na lov průvodce. Chytře jdeme pěšky. Je strašnej hic, tak se těšíme na místní gelato. Shodujem se, že Marseille je celkem ošklivý město, a to hlavně díky panelákům a jim podobnejm budovám postavenejm, kde koho napadlo. Po pár kilácích začínáme pomalu ale jistě tušit, že tohle rozhodně není žádná Itálie (aspoň co se zmrzky týče). Po dalších pár kilácích konečně stojíme před místním Hudáčem. Průvodce mají. Když už sme v tom centru, říkáme si, měli bysme navštívit aspoň jednu pamětihodnost. Výběr padá na baziliku Notre-Dame-de-la-Garde. Nahoru k ní vede snad tisíc schodů. Turisti – lůzři tam však můžou dojet autem.

(1) Zlatá soška La Bonne Mère na bazilice je symbolem Marseille (2) Městská pláž

Zpátky sme nechtěli jít stejnou cestou, tak sme to vzali po pobřeží. Na městské pláži se koupou mraky lidí. Narazili sme tam taky na první a jedinou „zmrzlinu“ – jedovatě barevnou dřeň.
Abych to shrnula: průvodce = , 15 kiláků v sandálech rozpálenou asfaltovou džunglí za neustálýho „Už tam budem??“ a žádný gelato = . Děsně mě bolijou nohy. Vojta má puchejře, jaký svět neviděl. El Marinero je samo OK.

Neděle
Konečně na skály. Vybíráme Morgiou. Máme to kousek, asi 10 minut autem. Napřed lezeme hned u parkáče v sektoru Le pré „Les évadés“. Po chvilce nás to ale přestává bavit, taky kvůli množství piknikujících rodinek s uřvanými dětmi.

Přístav v Morgiou

Ostatní sektory už jsou dál, musí se asi tři čtvrtě hoďky pěšky. Za normálních okolností se dá až dolů k moři do vesničky Morgiou dojet autem, ale o víkendech, a jak později zjišťujeme bohužel i o svátcích, je klikatá silnička zavřená. Prý kvůli regulaci počtu lidí, ochraně ŽP, malýmu parkáči blablabla. Po cestě dolů nás míjí spousty aut... Sektor L’Abri Cotier je jen pár kroků od posledních domů a taky je tam pěkně narváno. Nějaká místní horoškola to tam hobluje na rybu hlava nehlava. Není tedy divu, že je valná většina cest oklouzaná, ale momentálně hlavně zabraná. Po obědě přepli gril na max a my mlsně koukáme naproti přes zátoku na impozantní kout. Je ve stínu a nikde ani noha. Prcháme na pláž. V moři se ráchá spousta místňáků, tak honem do plavek! Voda je ale pěkně studená...

(1) Cap Morgiou (2) La Grande Candelle (3) L’Abri Cotier, Manon des fontaines 5c

Pondělí
Plán je jasný – opět Morgiou, tentokrát sektor Dièdre du renard. Včerejší zdánlivá idylka se nám trošku hroutí. Kromě nás jsou tam čtyři dvojky a kosa, že by psa nevyhnal. Po poledni dokonce začíná krápat :-(
Pozn.: včerejší a dnešní cesta do Morgiou (tj. 10 kiláků slušnejch krpálů po hnusné asfaltce z parkáče a zpět každej den plus další krpál ke skalám) nijak nezlepšuje stav Vojtovejch puchejřů a nezmírňuje namoženost mých nohou. El Marinero je samo furt OK.

Dièdre du renard

Úterý
Turistíme ve Verdonu. Radan říká, že je to asi 50 kiláků od Marseille. Ve skutečnosti je to asi 200 :-). Tak si dáváme vyhlídkovou jízdu po městečkách a vesničkách Provence. (Jsou opravdu velmi pitoreskní.)

Takhle bydlí v Cotignacu

Verdon je naprostá bomba! Pavel s Radanem ho celý prochází cestou „Sentier Martel“, my s Vojtou se při vyhlídce na hrůzný krpál vracíme dřív, nohy totiž furt bolí.

Strom nebo chobotnice Verdon

Tomuhle se říká rest day? Hledáme s Vojtou ňákou restošku. Reklamní cedule na palačinkárnu nás dovede do pidi vesničky Rougon přímo nad Verdonem. Kašlem na palačíny a hurá na místní zříceninu! Výhledy stojijou za to!

(1) Zřícenina (2) Rougon z ptačí perspektivy (3) Ústí Verdonu

Cesta zpátky se nese v duchu hromů, blesků a pořádnýho slejváku. Marseille je ozářená jako nějaká bizardní diskotéka.

Středa
Vstáváme čím dál později a snídáme čím dál dýl :-). Vojtu bolí ledviny. Razíme do Sormiou, konečně si můžem vízt prdele až k moři. Přístup k sektorům L’Apanaù, Ali Baba a Falaise de la Tiragne je v průvodci popsán následovně: z pláže po černé značce do sedla Col de Luï d’Aï, pak vzdušnými trhlinami dolů k moři na širokou polici, ze které už vedou cesty. Je to docela vzrůšo, příboj duní o útesy pár desítek metrů pod nohama.

Falaise de la Tiragne Nasírací fotka v poněkud větším formátu

Všichni jsou naprosto nadšení a lítajou všude kolem. Konečně lezení přímo nad mořem! Paráda! Posíláme nasírací fotky na konferu, máme z toho tak trošku škodolibou radost :-) Dáváme pár cest, ale jsou trochu oklouzaný. Vojta přestává lízt a bere si ibuprofen. Po chvilce balíme vercajk a jedeme na pohotovost. Diagnóza: „nejspíš“ ledvinová kolika, ale aby si byli jistí, to by mu Frantíci museli udělat ultrazvuk. Dostává kupu prášků a prášků na vedlejší účinky těchto prášků. Musí hodně pít, ale nesmí pivo. Strašně nás nenávidí a vyčítá Radanovi, že ho léčí JEN vodou.
El Marinero si šel zaběhat: parkáč – Morgiou – parkáč. A samo, že to dal OK.

Čtvrtek
Chčije a chčije a chčije… Celej den děsně žerem. Místní pizzaři na nás vydělávajou majlant. Vojtovi otrnulo a neustále se dožaduje alkoholu.

Pátek
Fucking weather. Calanques jsou prý část Francie, kde ročně spadne nejmíň srážek. Nejspíš spadly během těchto dvou dnů. Turistíme v Avignonu.

(1) Papežský palác (2) Slavný Pont d‘Avignon se ve skutečnosti jmenuje Pont Saint-Bénezet

El Marinero si šel opět zaběhat. Vrátil se zmoklej jak slepica.

Sobota
Počasí se naštěstí celkem umoudřilo. Chceme poznat nějakou novou oblast, a tak jedeme do En Vau. Tahle zátoka u Cassis je zatím nejužší, přístup nejklikatější, pláž nejhezčí, cesty nejoklouzanější… Vojta a Radan buší jednodýlky, v jejich vybrané vícedýlce se totiž bohužel střídá jedna dvojka za druhou (a jedna pomalejší než druhá). Pavel a já lezeme na takovej pilíř. Výhledy moc pěkný, v poslední dýlce náma pěkně cloumá mistral, v zátoce jachty, pár šílenců se koupe… no prostě pohodička. Samotnej výstup nám zabral celkem chvilku. Sestup pak zbytek dne.

Kdopak najde Vojtu?

Trošičku sme si totiž zakufrovali. Napřed půjdete hezkou pěšinkou po hřebeni útesu, na kterej ste právě vylezli. Dojdete na červenou značku, slaníte přes krásný borhák 20 metrů komínem, protáhnete se jakousi Trou du Canon (volný překlad: jakousi dírou :) a sejdete suťoviskem na turistickou cestu. Že se nám při slanění šedesátka houpe v prostoru? Že po borháku není ani stopy, zato není nouze o tři rezavý nýty s neméně rezavou majlonkou propojený pochybnejma smycema? No tak to mají v průvodci asi chybu! Něco jako komín to přece je, že. A že nám slanění vede na opačnou stranu než je turistická cesta? No tak v průvodci to tak nějak vypadalo nebo ne?
Slaňuju jako první. Dostávám se na poklopenou plošinu v úplně jiné zátoce. Napravo v pilíři vidím jakousi vyhlodanou díru/okno a směrem k ní smyce v několika hodinách. Ahá, říkám si, to bude asi ta Trou du Canon. Prolezu jí. Ocitám se na uzoučké cestičce v další zátoce a před sebou vidím další pilíř s dírou/oknem. Ahá, říkám si s lehkými pochybami, třeba je těch děr tady víc. Kouknu se, jak to vypadá za ní. Opět zátoka. Tentokrát bez děr v pilířích. Cestička, která se místy ztrácí. Pod ní šluchta do moře. Všude kolem celkem vysoký stěny. A na moři zase ňáká blbá jachta. Rychle se vracím za Pavlem: „Radši nestahuj to lano a pojď to taky omrknout.“ „Když já už ho motám…“

Tak tohle bych prusíkovat stejně nechtěla...

No abych to moc nedramatizovala ;-) V zátoce number three Pavel v sandálech hrdinně vyšplhal nějakou potenciálně velmi lokrovatou stěnku, dostal se tak na tu červenou značku a s dobrodružstvím byl šmitec.

Neděle + pondělí
Bezkonkurenčně nejvíc se nám líbí v Sormiou, takže tam jdeme oba dny. V neděli zase nad moře a v pondělí zůstáváme kvůli odjezdu kousek od parkoviště.

Vnitrozemská část Sormiou

Úterý
Vysazujem Pavla. Vojtova odysea končí v Motole, kde po třech hodinách, během kterých v autě luštím všechny možný a nemožný sudoku, a několika vyšetřeních zjišťuje, že vlastní pár ledvinových šutříčků. A co myslíte? Opět dostal kupu prášků a musí hodně pít...

Výběr cest

Oblast Sektor	Název cesty a klasifikace	Popis
Morgiou Parc des Baumettes Le pré „Les évadés“	množství cest 4b – 6a	Kousek od parkoviště, ale kolem chodí dost turistů a na louce naproti piknikuje spousta lidí. Velice dobře odjištěno, trošičku nadhodnocená klasifikace.
Morgiou L’Abri Cotier	La vire au cade d’or 6a Manon des fontaines 5c	Velmi krátký nástup od pláže. Spousta lidí. Většina cest (4a – 6c) dost oklouzaná.
Morgiou Falaise du renard Dièdre du renard	En deux fois 5c, 6b Le plan droit 5c, 5b, 5b, 5b	Krásný cesty v 60 metrů vysokým a 50 metrů širokým koutě, vypadá trochu jako Kniha, ale o dost větší. Velice rychle je ve stínu. Najdou se zde jak sportovky, tak klasicky (ne)jištěný cesty. Tyhle dvě cesty jsou jen příklad sportovek.
Morgiou Falaise du renard Dièdre du renard	Dièdre du renard 5b, 5b+, 6a	Na pohled velice krásná línie. První dvě dýlky vedou koutovou divnospárou, místy hodně oleštěnou od vody. Poslední dýlka je za odměnu za ty dvě předcházející. Slanění cestou En deux fois.
Sormiou L’Apanaù a Ali Baba	množství cest 4c – 6a	Trošičku delší a místy krkolomnější přístup. Poctivá klasa, některý cesty oklouzanější.
Sormiou Falaise de la Tiragne	množství cest 4b – 6c	Trošičku delší a místy krkolomnější přístup. Poctivá klasa, některý cesty oklouzanější.
Sormiou Colline de Lun - Compet	množství cest 4a – 6c	Kousek od parkoviště. Dopoledne ve stínu.
Sormiou Colline de Lun – Face sud	množství cest 4a – 6c	Kousek od parkoviště.
En Vau La Petite Aiguille	10 cest obtížnosti 4c – 6a	Dost oklouzaný.
En Vau Dalle du chat	Sale temps pour les nains 5c	Divte se, ale není to ojetý.
En Vau Falaise de droite Passerelle	Pilier droit de la Passerelle 4c, 5c, 4c, 6a	Nejkrásnější byla druhá dýlka. I když to v průvodci nepíšou, do těch 4c dýlek to chce friendy a vklíněnce, jsou tam v každé 2 nýty na 30 metrů. A bacha na sestup :-)

Vhodný parkování je u všech oblastí popsaný v průvodci. Všude upozorňujou na častý krádeže věcí z aut a neustále opakujou, že se v autech nemá nic nechávat. Obě velký parkoviště před samotným vstupem/vjezdem do oblastí Sormiou a Morgiou byly cca od 8 do 19 hodin hlídaný a byly zadara. Malý parkovišťátko přímo dole v přístavu v Sormiou stálo tuším 3 éčka a bylo hlídaný. Parkáč v En Vau byl zadara, ale nehlídanej.

Praktický info:

Ubytování
Bivakování je zakázaný. S kempama je to celkem bída, v průvodci píšou o třech v relativní blízkosti, na netu jsem nic dalšího nenašla. Z těch tří kempů ovšem připadá v úvahu spíš jen jeden, Camping Les Cigales v Cassis, je totiž nejblíž. Další kemp v Aubagne byl podle informací na webu uzavřen a třetí, Camping Les Oliviers v La Ciotat, je až za Cassisem, směrem dál od Calanques.

Camping Les Cigales
Kontakt: Route de Marseille, Cassis, telefon: +33 4 42 01 07 34
Ceny:
5,70 € / osoba
4,80 € / tzv. umístění (místo pro 1 auto a 2 - 3 stany podle jejich velikosti)
0,2 € / osoba a den (jakási návštěvní taxa)
Není tam možnost chatek, sprchy a záchody jsou v ceně, bohužel tam není lednička ani kuchyň.

Camping Les Oliviers
Kontakt: Le Liouquet, Route de Toulon, La Ciotat, telefon: +33 4 42 83 15 04,
www.camping-lesoliviers.com, stránky mají i anglickou verzi.

My jsme si nakonec pronajali takovej menší 2+kk byt. Za 10 dní chtěli 350 €, tedy 8,75 € za osobu a noc, což není o moc víc než kemp, takže vzhledem ke komfortu ledničky, kuchyně, koupelny a ušetření místa (netaháte stany, károšky, spacáky) to byla jasná volba. Navíc i poloha byla mnohem lepší. Jedinou nevýhodou je problém s parkováním v Marseille, najít večer místo je přímo nadlidský výkon.

Ceny potravin
v supermarketech byly o něco vyšší než u nás, jídlo v restauracích bylo dražší docela o dost. A teď jedna životně důležitá informace: všechny restaurace, stánky s jídlem a menší obchody zavírajou na celý odpoledne a znovu otvírajou až mezi čtvrtou a šestou. Většina restaurací večer vaří až od sedmi.

Pár cen pro představu

• menší pečivo (croissant apod.) 0,40 – 0,70 €
• bageta 0,40 €
• muesli 2 €
• sýry 1 – 5 €
• 1 l mléka 0,70 €
• jogurty (8 ks) 2,50 €
• šunka 2 €
• plněný těstoviny 3 – 5 €
• omáčka na těstoviny 1,50 - 3 €
• zelenina 1 - 5 €
• ovoce 1 - 5 €
• víno sedmička 2,50 – nekonečno €
• pivo (12 x 0,25 l) 6 €
• olivy 1 – 3 €
• sušenky 1 - 3 €
• zmrzlina 2,50 € (balení 10 ks)
• vynikající pizza ze stánku 4 -10 € (podle velikosti a typu náplně)
• jídla ve spíše levnějších restauracích 10 - 20 €

Odkazy na předpovědi počasí
Dvoudenní předpověď pro Cassis a Marseille, za víc dní se platí.
Předpověď pro pláže Calanques, poslední údaj nahoře "température de l'eau" je teplota moře...

Více fotek najdete ve fotogalerii.