jméno: heslo:
Warning: Illegal offset type in unset in /DISK2/WWW/sherpaclimb.net/www/mysql.php on line 78
Krátká zpráva o dlouhém odpoledni v Řeži
Autor: Řepák6.srpna 2007

Krátká zpráva o dlouhém odpoledni v Řeži



Řež je místo pro lezecké odpadlíky nebo lezce s vážnou duševní poruchou. Nevím, do jaké z těchto dvou kategorií zařadit sebe. Tak snad trochu do obou. Včera konečně vyšel náš plán a s Radkem, mým novým spolubydlícím, jsme vyrazili po každodenní dřině na pár cest právě sem.

Domlouvali jsme se týdny. Já to určitě zrušil nejméně jednou a skoro bych řekl, že víckrát. Tak když se Radek zeptal, jestli v pondělí nepojedeme, nemohl jsem odmítnout. Počasí mělo být super, a tak stačilo akorát na víkend strávený na písku přibalit hexy, friendy a vklíněnce, protože v noci na pondělí jsem neměl v plánu být doma. Já vezmu železo a Radek lano. Radek nemá moc železa a moje lano zas stojí za starou bačkoru. Tak je to spravedlivé.

V pondělí ráno jsem přiklusal do práce s batohem velikosti menší skříně, čímž jsem už ani nevzbudil poznámky ostatních kolegů. Přestože pracuji v solidní firmě, kde patří k dobrému tónu náštěva bowlingu nejméně jednou měsíčně a znalost všech lepších barů a klubů v centru města, jsou moji spolupracovníci na moje výstřelky zvyklí. Nikdo se nediví, když si přebaluji v kanceláři batoh a z něho padají karabiny, smyčky a ostatní nezbytnosti dávající mi jakous takous jistotu, že každou cestu, kterou nastoupím, i dolezu.

Ihned po skončení zaměstnavatelem vyměřené doby nudy vyrážím směr Bubeneč. Řežský expres z Masarykova nádraží má přes prázdniny výluku a do Holešovic se mi cestovat nechce. Především tamní nádraží neznám a Bubeneč je dál jen o pár minut. Na zastávku přicházím včas a Radek už čeká. Sice už spolu bydlíme od dubna, ale nijak dobře se neznáme. Hovor se tedy vede ve startovacích frázích. Za chvilku nastupujeme do expresu.
Krajina za oknem ubíhá. Sledujeme Vltavu a uhýbáme normálním spoluobčanům během vystupování. Cesta netrvá ani dvacet minut a za malou chvilinku už šlapeme pod čtvrtý masiv, kde je mnou vyhlídnutá cesta.

Huano rozhodně není jednoduchá cesta. V jediném průvodci staženém z Internetu je klasifikace V. A navíc kdo zná Řež blíže, jistě ví, že pětka v Řeži není zdarma. S jistými obavami nastupuju. Ověšen železem jak do El Capa pomalu stoupám rozbitou, špinavou a zarostlou řežskou skálou... prostě pohoda. Cestu jsem letos poprvé zkoušel na Velikonoce. Jenže mě jistila Dáda, byl teprvě začátek sezóny, a pak jsem měl ještě mnoho dalších výmluv. Prostě jsem to nad kruhem zabalil a raději se vrátil dolů. Kruh je docela vysoko. Tešně pod kruhem police, která ale není dost nízko na to, aby se na ní mohlo stát a současně jistit v kruhu. Pod policí se leze nepřijemný úsek po drobných chytech a stupech. Ty větší jsou oleštěné a oblé... prostě pohoda.
První místo, které mě zastavilo, bylo nevysoko nad zemí. K cestě mám možná až nezdravý respekt a strach omezuje mou fantaziii. Než se přesvědčím, že i tenhle kámen drží na tření, musím vyzkoušet variantu, která spíš než nahoru vede do penálu. Pak návrat, druhý pokus a jdeme vzhůru. Jistím, jak to jde a celkem to jde. Snadný úsek přeběhnu a rychle chci mít za sebou i nepřijemně těžké lezení na polici. Zajistím se, dodám si odvahy a zkouším. Chvilku si připadám jako bych tu byl poprvé. Vždyť jsem cestu už letos zkoušel a tady jsem ještě byl? Nechápu...

Pak najdu osudné madlo. Naberu plytký spoďák, povytáhnu se a pravou rukou ho chytu. Je oblý a oleštěný... ale drží. Nohy vlajou vzduchem a panika není dobrá kamarádka. Snažím se najít cokoliv na nohy. Najdu jen malé stupy sotva na špičku nohy. Ale stojím. Pak jdu do lepších chytů. Beru horizontální spáru... přehmat, postavit lépe nohy, traverz vlevo za hranu a vydrtit to na polici. Lano táhne. Moc. Do super spáry nacpu hex a vyškrábu se ke kruhu. Cvaknu ho a slezu si zpátky na polici. Tady by mělo začít lezení, které dělá cestu těžkou. S tahem lana jaký je ale nemůžu převis přelézt. Tak udělám štand... ne v kruhu, protože mu ani moc neveřím, a doberu Radka. Leze celkem rychle. V těžkých místech funí, ale nezastavuje se. Za malou chvilku je u mě a já si přebírám matroš. Radek si připraví jištění a jdeme na to. Atletika ke kruhu, pak vpravo. Všechno v záklonu. Cvakám první rezavou skobu, druhý rezavější kroužek a pak zas skobu. Ani jednomu nevěřím. Ale je to tu a společně by to snad můj odsed vydrželo. Všechno se děje jako ve snu. Hledám chyty a nacházím akorát oblé na stisk. Madlo nikde. Nepohrdám a drtím stiskáče. Jako zázrakem nacházím i stupy.... super stupy. O Velikonocích jsem je musel přehlédnout. Stojím na nich! Ruce mají pohov. Ještě se postavit a zajistit. Uff. Je to za mnou. Výš už je to legrace. Lezení tak za tři s jedním sportovnějším místem pod vrcholem. Huáno je doma. Mám radost. Radek ruší štand a bojuje v převisu. Chvilku mu to trvá, ale leze statečně. Za chvilku si tiskneme ruce nahoře. Teď je řada na Radkovi.

Dole pod stěnou jsme v osm. Lezli jsme to hodinu a půl! Nyní volí cestu Radek. Na mé doporučení volí Guáno za IV+. Jsem nervózní, protože musíme stihnout vlak, co jede za hodinu. Radek nastupuje do cesty. Po několika metrech přichází místo, které je určitě těžší než cokoliv v Huánu. Naštěstí je zajištěné skobou :-). Radek se ale nebojí a po několika pokusech odsedne. Pak pokračuje... dobře.
Fígl Guána je v sevřeném koutě a převisu. Koutem Radek protančí. Pod převisem váhá. Jsem nervózní víc a víc. Mám dojem, že lezení trvá věčnost. Nechci, aby nám ujel vlak. Každý vlak, který projíždí, mě děsí. Radka ale povzbuzuji k postupu. Schizofrenie! Kdyby Radek slanil, mohli bychom na vlak. Ale Radek bude pokračovat. Tak hulákám rady. On zatím najde správná madla a hrabe se do převislého žlebu. Od spodu to vypadá až nereálně. Za chvilku koukají Radkovi akorát nohy. Několikrát sebou cukne a povytahuje se výš. Styl postrádá jakoukoliv eleganci. Účel ale světí prostředky. Radek stojí rozkročený v koutě na převisem. Cesta vyřešena. Zbývají poslední metry na vrchol...
Já se snažím lézt rychle kvůli vlaku. Radek na mě volá, že nemusím spěchat, že zbývá ještě třicet minut. Místo, které dalo Radkovi dole zabrat, mě potrápí neméně. Chvilku to vypadá na odsed, ale nakonec problém řeším. Pak hurá koutem pod převis. Nabrat chyty, vystrčit zadek a hurá tam nohama. Cesta přelezena. Nahoře rychle balíme lano a matroš nesundáváme. Pak kvapem dolů a dole jenom balíme batohy. Matroš sundáme už u vlaku.

Je horko a mámě žízeň. Chtělo by to pivo. Hospoda daleko, ale cestou od vlaku na tramvaj si koupíme jedno ve večerce. Jsme spokojení.



Řepák


 Zpět na seznam článků

Webmaster - Pavel Trnka  CSS - Michal Kutil