jméno: heslo:
Warning: Illegal offset type in unset in /DISK2/WWW/sherpaclimb.net/www/mysql.php on line 78
K životu patří první žena, první pivo, první...
Autor: Mamut15.srpna 2007

První... prvovýstup


Chtěl bych se s vámi podělit o zážitek, který ve mně zanechal velmi silný a hluboký pocit a zažil jsem něco, co tedy pro mě není jen tak.

Jak víte, v zimě jsem vám vyprávěl o tom, jak jsem v Jizerkách objevil úžasnou a zapomenutou, zapadlou oblast, kde ještě nikdy nikdo (pravděpodobně) nelezl. Pátral jsem a pátral a nic jsem o této pidi oblasti nikde nenašel a nezjistil. Oblast se nachází…, ale o tom až jindy… Je to tam opravdu divoký, část kopce se kdysi odlomila a vznikly čtyři stěnky a mraky a mraky balvanů, na kterých by se asi dost vyřádili kluci a holky s madracemi na zádech.

No a nedávno, když pár lidí bylo v Tatrách a někdo jel do Ostrova (a mně se do Ostrova tak moc nikdy nechce, znáte to, když nějakou oblast nemusíte, tak tam ani nechcete jezdit) jsem vzal ženušku, lezečky… Jinej matroš jsem nechal doma. S ničím jsem nepočítal, Eliška v pokročilém stupni zakulacování mě už jistit nemůže a než lezení, jsem plánoval důkladné zmapování a vyčištění alespoň první stěnky.



... to jen abych vás navnadil...


Dorazili jsme pod první a zároveň nejnižší stěnku. Má výšku asi tak od 5m do 8m – není to moc, ale kdo znáte Jizerky, tak zde mimo Nosu nejsou až zas tak žádné vysoké věže. Začal jsem stěnku obcházet a zároveň ve mně rostl zvláštní, velice zvláštní pocit. Ruce přejížděly po hrubé jizerské žule a já někdy i nahlas uvažoval, jestli veliké krystaly, co zde jsou, udrží nohy a stisky prstů. Všude spáry - prstovky, žábovky a nejistitelné širočiny, plotny plné krystalů, hrany a stále krystaly od pár milimetrů až po několikacentimetrové hroudy. Musel jsem odstranit pár ztrouchnivělých kmenů, co ležely u přístupu, ale je tam ještě spousta, spousta práce...

Ela seděla pod stěnkou, a tak stačilo jen: "Tak to zkus, ale hlavně nepadej!" Bylo to jako nakopnutí. Stál jsem pod plotýnkou, ve které se v horní části rýsovala malá, nejdřív prstová spárka a poté žábovka. Dále byla police a koutek se spárkou na vrchol. Začal jsem lézt. Pomalu, velice pomalu jsem dával prsty a nohy na krystaly a doufal, že vydrží. A když se prsty na pravé ruce navyklým způsobem zaklínily do spárky, oddech jsem si. Dále to už šlo lépe, žába držela a nohy ve spáře také neklouzaly a po chvilce jsem byl na poličce.V cestě dál mi stála malá ztrouchnivělá souška (bohužel musela jít dolů) a dále pak jen koutek opět se spárkou. Nejhorší byl výlez, toho jsem se docela bál. Výška kolem 8 metrů je na rozbití tlamy docela slušná, a když se Eliška přestěhovala stranou z balvanu pode mnou, věděl jsem, že to není ono. Výlez byl velmi nepříjemný, všude mokrý mech, volné kamínky, staré nahnilé větve a stromy. Ale přes to všechno jsem si nějak věřil, nohy šly do rozporu, ruka šla dovnitř spáry a loket se zalomil. Zbývaly mi dva kroky a byl jsem nahoře. Měl jsem zvláštní pocit, takový jsem nečekal, jen jsem seděl a užíval si a najednou do mě vjela šílená radost z lezení a vůbec, že jsem tady na tomhle místě. Seběhl jsem dolů a začal přelézat, co šlo.



Jeden z mnoha balvanů


Tak to byl můj první prváč, dal jsme mu obtížnost za III. Abych neporušil jizerskou tradici, kde je obtížnost do VI b-c. Pro někoho to není nic moc, pro někoho jen kvak, ale pro mě to je takový malý krok dál. Nikdy jsem netušil, že něco podobného udělám. První výstup někde, kde nikdo nikdy pravděpodobně nelezl, byl můj sen. Myslel jsme si, že si ho splním na písku zatlučením prvního kruhu a místo toho je to v Jizerkách na žule. Je to malé sólíčko, no člověk míní a věci se mění často jinak, než bychom chtěli nebo měli v plánu.

Ten den jsem ještě přelezl čtyři cesty - tři cesty za III (koutky) a jednu za IV. Na tuhle stěnku, kterou jsem pojmenoval jasně „První“, dám slaňák, aby se slanilo a neničilo okolí. Dále jsem vyznačil pár směrů na několika kamenech, ale obtížnost nevím, není to moje parketa. Je tam ještě moc a moc práce, a tak doufám, že se tam na podzim opět vypravím. Začnu to pořádně čistit a musím to řádně zmapovat.

Na závěr bych chtěl napsat, jak Jirka ve svém filmu praví, že je důležitý si splnit sen, tak to je pravda, neodcházet od toho, neobíhat kolem a nemluvit do větru, jít do toho a zkusit to.


Mamut



 Zpět na seznam článků

Webmaster - Pavel Trnka  CSS - Michal Kutil